Slunce, měsíc a početí na počkání

Bude to příběh o ženství a taky o tom jak vzniklo moje mateřství.
Ne, že byste nevěděli jak se to lidem děje, nicméně v našem případě to byla opravdu až astrální záležitost.

 
Když přeskočím to, že všechno začalo mým narozením, školkou, školou a podobně, zcela jistě dojdeme do zlomového bodu mého života a tím bylo první zamilování ve věku šestnácti let.
 
 
 
Vlastně ještě před tím jsem byla bláznivě, platonicky a velmi melancholicky zamilovaná do Rhetta Buttlera z románu Sever proti jihu, ale to se nepočítá, i když to byl cit nanejvýš intenzivní – o tom žádná.
 
Měla jsem štěstí, že mé první opravdové zamilování bylo – dá se říct – velmi úspěšné, protože dalo vzniknout krásnému šestiletému vztahu. Ten jsme ukončili hezkým rozchodem a jsme moc dobří přátelé doposud.
 
Singl? Aha, a jak?
Tak jsem se ve svých třiadvaceti letech ocitla poprvé v životě jako dospělá singl žena a začala se učit, jak se všechno vlastně dělá.
 
Myslím flirt, chlapi, holčičí mejdany apod.. Avšak nějak mi to všechno chození, schůzky i krátkodobé známosti připadaly hrozně prázdné.
 
Nebyla jsem prostě zvyklá vedle sebe nemít muže, nemít o koho pečovat. Cítila jsem v sobě pořád velké prázdno, které divadelní večírky (pracovala jsem v divadle), víno, intelektuální rozhovory ani flirt nezvládaly vyplnit.
 
V nějaké ze svých depresí jsem na internetu narazila na momentálně už odrbaná slovní spojení jako sebeláska, ženství, cykličnost, bohyně sem, bohyně tam…začetla jsem se a rozhodla se radikálně změnit přístup k sobě samé.
 
Začala jsem se učit vážit si sebe sama, užívat si svůj cyklus se vším co přináší a milovat se tolik, abych večírky
a krátkodobé známosti nepotřebovala.
 
Obroda
 
Menstruaci jsem nikdy neměla pravidelnou, říkala jsem, že ji mám podle toho, jak a odkud foukne vítr. Od sedmnácti do dvaadvaceti jsem navíc brala hormonální antikoncepci, takže mi ji regulovaly prášky. S přibývajícím vědění o tajích a krásách ženského cyklu jsem však zázračně začala menstruovat pravidelně, téměř přesně po třiceti dnech.
 
Stáhla jsem si aplikaci do iPadu, ve které zadáte přibližnou délku cyklu a pak pokaždé první den menstruace. Aplikace pak upozorňuje na dny ovulace a datum další menstruace.
 
Myslím, že právě to, že jsem přesně věděla v jaké jsem fázi (čtyři fáze z knížky Cyklická žena), zafungovalo ve věci pravidelnosti mého krvácení. Postupně jsem začala věnovat pozornost i spojitosti mezi ovulací/krvácením a úplňkem/novem. Nějakou dobu se mi totiž stávalo, že jsem vždycky menstruovala za úplňku.
 
Dokonce jsem jednou měla „zpoždění“, které mě docela vylekalo. Záhy se ukázalo, že moje tělo si s krvácením prostě jen počkalo na úplněk. Po nějaké době se to vždycky přehouplo a bylo i naopak – menstruace v novu, ovulace v úplňku. A tím se dostáváme k zážitkům jednoho červnového dne.
Na svatého Jana…
Ráno mě probudil telefonát, volal HR z Lufthansy, že jsem pozici, na kterou jsem se přihlásila, nedostala. Informace mě hodně rozesmutnila (letenky z 90% slevou do celého světa- to chceš ;)) a začalo mi hlavou lítat spoustu nesouvislých myšlenek o tom, co momentálně chci nebo nechci od života.
 
Po chvíli jsem však úplně zřetelně, z ničeho nic zjistila jednu věc: momentálně žádnou práci nechci a chci založit rodinu. Bylo to silné, tak, že to úplně zastínilo jakákoliv racionální fakta.
 
Třeba to, že jsem byla se současným přítelem tak dva měsíce, neměli jsme kde bydlet (v té době jsme pobývali v malém podkrovním pokojíčku v kamarádově domě) a že ani nevím jestli to tedy je, nebo není „ten pravý“. Jenže to byla taková síla, že jsem nic z toho neviděla.
 
Postřehy z Helsinek
 
Přítel s informací, že okamžitě chci dítě úplně s klidem souhlasil. Nu a tak se i do půl hodiny stalo. Až pak jsme se dozvěděli, že té noci byl po osmdesáti letech slunovrat spojený s úplňkem. A aby toho nebylo málo ten den jsem měla i onu synchronizovanou úplňkovou ovulaci.
 
Načasování to bylo vskutku senzační a není divu, že jsem do dvou týdnů (mimochodem na letišti v Helsinkách), v šoku koukala na dvě čárky na těhotenském testu.
 
 
Vůbec jsem nečekala, že jsme až tak plodní.
A taky… i když si to člověk přeje, vědomí, že se stanete rodičem je tak velká dávka životní zodpovědnosti, že ze začátku srazí na kolena snad každého.
 
Natož takové třeštiprdlo za jaké jsem se
považovala 🙂
 
Na závěr
 
Pak nás čekalo dlouhé dobrodružství jménem
těhotenství, ale to už je jiný příběh. Tento však moc ráda vyprávím.
 
Myslím si totiž, že je trochu důkazem, že mít pojetí o svém cyklu a jeho fungování – třeba v souvislosti s fázemi měsíce – opravdu stojí za to.
 
Jsem hluboce přesvědčená, že nám vše vyšlo právě proto, že jsem se svému ženství dobré dva roky poctivě věnovala.
No a k tomu ten slunovrat a úplněk, o tom není pochyb.
 
 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *