Šik bez peněz i bez výčitek


V minulém článku jsem se dotkla nepříjemného tématu bezohledného nakupování a absence reflexe původu levného zboží. Nevím jak vám, ale mně je z toho vždycky ouzko a co nejdříve se snažím přijít na to, jak změnit svoje chování či životní styl, abych mohla klidněji spát. Kéž by to stačilo také ke klidnějšímu spánku těch, co oblečení šijí.
Kdybyste měli chuť se na téma škodlivosti rychlé módy něco přiučit, doporučuji zhlédnout dokument True Cost (online k zhlédnutí zde ) nebo norskou reality show Swatshop – The Dadly Fasion (všechny díly zde).
Protože:
Rychlá móda je jako fast food, po návalu energie (z cukrů) přichází pachuť na jazyku (volný překlad) .
 
Pro jistotu přidávám výčet obchodů, kterým je radno se vyhnout:
    • ASOS
    • Bershka
    • C&A
    • Esprit
    • Forever 21
    • H&M
    • New Look
    • Mango
    • Miss Selfridge
    • New Yorker
    • Next
    • Primark
    • Pull and Bear
    • Topshop
    • Benetton
  • Zara
(zdroj Wikipedie)
 
Nejsem si jistá, ale podle tohoto mustru to vypadá, že další obchody, které ve výčtu nejsou, ale vídáte je v českých obchoďácích, také pracují na principu rychlé módy (vyrobit levně v Asii, draho prodat, vytvořit novou kolekci, vyrobit levně, draho prodat….a tak dokola).
 
Takže strategie „hura! Reserved tam není, cajk!“ asi fungovat nebude.
 
A která jo? Minule mě nějak chytly infografiky, tak předkládám další:
 
Jak vidíte, nakupování nového oblečení tvoří nejmenší díl celé pyramidky.
Pojdme si tedy říct, jak změnit přístup ke svému šatníku abyste do obchodů s rychlou módou museli co nejméně.
Konkrétně, co můžete udělat, když nutně potřebujete něco na sebe (předpokládám, že zatím ještě nemáte minimalismus v malíčku na tolik, že byste fakt nic nepotřebovali), ale chcete se vyhnout velkým módním řetězcům, které podporují rychlou módu?
 

Použij , co máš.

A to není ironie. Hned to vysvětlím.

Jestli jste někdy cestovali na déle než 3 týdny jenom s krosnou, ve které navíc
polovinu prostoru zabíral spacák, určitě víte jak těžké je vybrat, které kusy oblečení si sbalíte.
 
Než jsem otěhotněla, sedm let po sobě jsem vždycky na měsíc někam vycestovala jako dobrovolník.
 
Cesty byly různého rázu, nicméně vždycky jsem pořebovala oblečení pracovní,
„cestovatelské“, ležerní na odpočinek, do města a taky na případný večírek, který se mi dřív nebo později neplánovaně do cesty postavil 🙂
A batoh není nafukovací. S omezený výběrem, kdy není možné si odskočit něco koupit, nebo sáhnout pro osvědčený model který „vždycky funguje“, bylo třeba zapnout kreativitu a začít kombinovat věci, které by mi doma připadaly neslučitelné.
 
Najednou vymýšlení outfitů na večerní procházku Oslem, nečekané rande v Kuala Lumpur nebo večírek na Ibize s dress codem „animals“, začalo být dobrodružstvím.
 
Cestování mi vždycky otevře oči a rozšíří obzory natolik, že „svoje“ záležitosti najednou vidím pod úplně jiným úhlem.
A taky svoje oblečení.
 
Stačí se otevřít možnosti, že to jde i jinak, než jsem zvyklá.
Toto poznání mě naučilo dívat se na svůj šatník pokaždé tak, jako bych ho viděla poprvé.
Tip: zkuste si místo „potřebuju nový vohoz na vánoční večírek“ udělat doma módní přehlídku a kombinovat nebo vrstvit věci, které jste doposud společně nezkoušeli. Třeba přijdete na to, že to s tou potřebou tak horké není.
 
Ruku na srdce, ono to horké není téměř nikdy.
Většinou si prostě jenom chcete něco koupit a hledáte záminku proč to a to nutně potřebujete, že? 🙂
 

Půjč si

Před pár lety existovala v Brně „půjčovna oblečení“. Fungovala jako knihovna. Člověk zaplatil měsiční předplatné a pak si mohl, tuším každý týden, půjčit 5 věcí.
 
 Docela jsem si tuto službu užívala, měli opravdu hezké kousky.
Bohužel už neexistuje, ale z tehdejší půjčovny oblečení je teď úspěšný tým a značka Reparáda, která prodává retro, v česku šité a krásné šaty, sukně a trička (z bambusu).
Jsou to mí oblíbenci.
 
Nicméně je škoda, že už nikdo nic podobného nedělá, myslím, že to byl fakt skvělý projekt.

Tip: snad každá z nás má kamarádku, se kterou si navzájem můžete půjčovat oblečení a nebude vám to připadat trapné nebo netaktní. Obzvlášť při příležitostech, jako ples, dress code večírek a pod. je jednodušší se nejdříve zeptat jí, než hned vtrhnout do obchodu, ne?


Vyměň

Můj oblíbený způsob.

V divadle jsme si s kolegyněmi oblíbily nosit si navzájem oblečení, o kterém se nám zdálo, že se bude té druhé hodit více.
 
Nevím jestli to bylo uměleckým prostředím, ale každá z nás měla docela vyhraněný osobní styl oblékání. Bylo tak hrozně jednoduché určit, který z nepotřebných kousků bude sedět Káti ,a který Peti 🙂
 
Nejčastěji to nebyly výměny kus za kus.
Prostě jsem jednou něco někomu donesla já a někdy něco dorazilo ke mně.
A některé věci putovaly přes celé divadlo, než přistály v těch správných rukou. Třeba moje oblíbená sukně přede mnou měla snad tři majitelky. Žádná se s ní nijak zásadně nesžila, tak je poslaly dál. A ode mně se už nikam nehne 🙂
Tip: zorganizujte vlastní uzavřený bazárek oblečení. Svého času jsem v divadle zorganizovala i interní „Bazárek oblečení“. Všehny kamarádky, které se chtěly zapojit donesly oblečení, které už nechtěly. Rozmístily jsme ho na zkušebně, donesly si tam vínko a všechny jsme si různě věci zkoušely, doporučovaly a vybíraly. Zbytek jsme odnesli na charitu. Každá jsme si odnesla něco hezkého na sebe, nechtěných věci jsme se zbavily, strávily spolu příjemné odpoledne a ještě další věci šly na dobrou věc.
Parádička.
 
V Brně se sem tam objevují eventy typu „Bezpeněžní zóna“.
Místo pro sdílení dovedností, věcí a řemesel.
Sbalíte si do tašky něco, co už nepotřebujete a třeba se vám to podaří udat a k tomu si domů přinést něco nového.
 
V Praze se takové akce konají pravidelně. Zadejte do vyhledávače „SWAP – výměna oblečení“ a můžete vyrazit.

Second hand

Těší mě, že jsou poslední dobou sekáče v módě. Módní blogeři se chválí, jak v hrabárně u nádraží ulovili sako od Armaniho, hipsteři si v nich ladí vymazlené outfity a odpůrci rychlé módy v nich dohánějí nákupní horečky, kterých se z etických důvodu v „normálních“ obchodech neúčastní.

Já už jsem tak líná jít si něco na sebe nebo na dcerku osobně vybírat, že momentálně nejradějí praktikuji online second hand shopping.
Ono komu by se chtělo kličkovat s kočárem (a že ten náš je hodně velký) v úzkých uličkách mezi ramínky nebo se navzájem potit s dítětem v šátku?
 
Vinted
K online nakupování z druhé ruky nejlíp poslouží platforma Vinted (kdysi votocvohoz). Mám s ní jen nejlepší zkušesnoti a momentálně pokaždé, když sháním něco pro sebe, jdu nejříve tam.
 
Letgo
Také moc ráda využívám aplikaci Letgo.
 Zadáte v ní co sháníte a ona vám vyhledá lidi v nejbližším okolí, kteří to zrovna prodávají.
Hodně jsem tam nakupovala výbavičku pro miminko nebo těhotenské oblečení.
Nejlepší bylo, když jsem přes Letgo od sousedky (!) kupovala chlebník. Donesla jsem ho domů a vzápětí zjistila, že stejná paní zrovna sdílela prodej kočárku, který jsme tou dobou sháněli. Takže jsme u ní za dva dny zvonili znova, jako u staré známé.
Pravidelně její profil kontroluju, jestli pro nás zase něco nemá 🙂
 
Modrý Koník
Oblečení pro malou pak nejraději nakupuji na Modrém Koníkovi. Abych řekla pravdu, vůbec mi celé to fórum, spolu s šílenými pojmy jako „třeťátko“, „ovu“ a „těhu“ nepřirostlo k srdci, ale bazar tam funguje dobře. Hlavně je tam fakt hodně věcí , takže si vybere i ta nejnáročnější mamina.
 
Ufff…snad se mi podařilo ukázat, že bez háemka se dá žít 🙂 Nám je bez něj moc dobře a věřím, že takových lidí přibývá.
 
A co poslední a nejmenší oddíl na pyramidě šetrného šatníku – kup nové?
 
Ten si nechávám na další článek.
 
Bude o etické módě, českých značkách a způsobech jak si pořídit nové oblečení bez výčitek svědomí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *