Naše (po)malá domácnost

Zpomalit.
To je teď v módě. Minimálně v mé sociální bublině.
Slow fashion, slow food, slow living.
Slow kde co.

Ovšem zrovna tenhle proud nám jako jeden z mála kápnul do noty. Respektive, sešel se s našimi dlouhodobými potřebami a nápady, takže jsme in, i když jsme si na tohle téma nepřečetli žádnou zaručenou příručku, kterých se už na poličkách knihkupectví určitě pár objevilo.

Podle teorie je to životní styl, který klade důraz na vědomější prožívání či konzumování.

Ve zkratce:

S = suistanable – udržitelný
L = local – lokální
O = organic – přírodní
W = whole – nezpracované průmyslově

Určitě se k nim ještě hodí další, všude skloňované slovo mindful/mindfullnes a v neposlední řadě taky zero waste a handmade.

V praxi to u nás vypadá takto:

Peču si vlastní chleba.

Konečně jsem se dostala ke kvásku (i když se dá klidně prý péct i bez něj, nebo si ho sám vyrobit. Ale znáte to, člověk si vždycky najde důvod proč to zrovna teď nejde :)) a pomalu se učím.
Zatím mám vyzkoušené dva druhy – klasickou Šumavu a celozrnný žitný.
I když, vlastně můžu říct, že jsem upekla tolik druhů, kolik chlebů bylo. Každý byl totiž úplně jiný!
Co kus, to originál.
Nechápu.

Vyrábím nám prací prášek a čistící prostředky

Z ekologicky košér surovin, koupených v bezobalovém obchodě.
Čímž se dostávám k dalšímu bodu:

Nakupuju co nejvíce bezobalu – zero waste

I když mě to stojí půl dne a hodně energie.
Vypravím se totiž s prázdnými obaly (nejčastěji zavařovačkami) a Vili v kočáru do Prahy (půl hodina pěšky, půl hodina vlakem, a dvacet minut v šalině po Praze).
Cesta by mohla trvat mnohem kratší dobu, kdyby se někdo uráčil na nástupištích na Smíchově postavit rampy na kočárky (o výtahu nemluvě). Proto musím až na hlavák, což cestu hodně protáhne.
V bezobaláči vysadím Vilunku , nechám ji u stohu hraček v koutku a vrhám se do sypání, přelévání a nandávání do sklenic.
Hrozně mě to baví!
Brzo se Vilu taky přidává, z čehož je nadšená nejčastěji jenom ona.
Nákup nám sice udělá vždycky průvan na účtě, ale je to hlavně tím, že těch surovin nakoupím v mnohem větším množství, než normálně prodávají v obalech.

Látkové pleny

Od prvního týdne dcery látkujeme. Je to činnost vskutku pomalá oproti jednorázovkám.
Pamatuji si, že první týdny po porodu jsem v pauzách mezi kojením a provizorním krmením sebe sama, prakticky jenom dávala pleny do pračky, věšela na balkóně, svěšela, skládala do novorozeneckého skladu a přebalovala!
Zbytečný vopruz? Ne! Takový koloběh činnosti kolem jedněch plen je přesně to, co maminku v šestinedělí krásně zpomalí a ukotví tam, kde má být – pěkně doma. A když se zapojí i tatínek, je to parádní, pomalý, zenový teambuilding.
Není tolik času na sociální sítě, focení mimina z každé strany a projíždění maminkovských diskuzí, nebo čumění na seriály.
Sama se sebou na balkóně a opakující se pohyb věšení.
Esence toho, co vystresované a vykojené hlavě šestinedělky prospěje.

Nerozumím moc tomu, když mi někdo řekne, že látkování a péči o jednoho novorozence nestíhá. Moje tchyně měla kluky jen rok a půl od sebe a pro vodu do pračky musela do obecní studny. Když pračka doprala, tak si cestu se oběma ještě jednou zopakovala a to kvůli vymáchání plen.
Klobouček dolů.
Tak mi řekněte, jak pak, že to dnešním holkám nejde?

Vlastní kysané zelí a další pochutinky

Kromě zelí chceme v létě na podzim připojit spoustu dalšího zavařování, vlastních marmelád, sirupů, sběr bylinek a tak dál. Všechno ve svém čase 🙂

Je to jako droga. Pořád člověk nemá dost a chtěl by všechno, co si může sám vyrobit, vyzkoušet a mít. Už pro ten pocit

Šití v ruce

Rozhodli jsme se pro jeden společný rodinný koníček.
Tzv. living history nebo reenactement (historická rekonstrukce).
Ušijete si (nebo koupíte) dobové kostýmy, v našem případě z doby vikingské (proč zrovna Vikingy…o tom někdy jindy), jdete ven (třeba do lesa) a snažíte se přežít jako lidé ve středověku. Lehčí verzí jsou pak vikingské festivaly nebo organizované výlety a akce lidí stejně trhlých jako jste vy 🙂
My teprve začínáme, avšak řekli jsme si, že se budem snažit o autentičnost už od začátku.
Čili žádné šití na stroji, pěkně jehličku do ruky a jedem!
Koho by to zajímalo víc, jukněte na instagram na profil little_viking_family. To jsme my 🙂

Tkaní

K Vánocům mi můj muž vyrobil primitivní tkalcovský stav.
Po většinu času u něho však sedí on 🙂 Když večer šiju on si přisedne a tká…
Takže za chvíli (za několik desítek hodin tkaní) budu mít naši vlastní vlněnou látku na šití!
Je neskutečné pozorovat, jak vám pod rukama roste tkanina!

Domácí kosmetika

V neposlední řadě jsem začala čarovat s výrobou domácí kosmetiky. Nevím jak vás, ale mně vždycky v návodu odradí nekonečně dlouhý výčet surovin a přístrojů, které bych doma měla mít, abych si udělal vlastní krém.
To si raději nějaký přírodní koupím a možná ještě ušetřím.
Nicméně existují i jednodušší varianty (když nejste nároční) a krémy či kosmetické přípravky, které zvládnete s jednou či dvěma přísadami.
U mně teď frčí konopná mast z bambuckého másla (když přidáte trochu lanolinu, je z toho krém do mrazu) nebo vyluhovaná levandule v olivovém oleji na mazání těla.
Další nesložité dryáčky na pleť hledám a testuju.
Na řadě je výroba mýdla.

Vyrábění dekorací a nábytku

Já vyrábím svícny, vázičky a ozdoby, muž dělá větší věci. Je to paráda! Asi sepíšu nějaké tipy a triky. Docela se nám tu toho nakupilo, co jsme se přestěhovali.

Možná vyvstává otázka…

Proč se s tím vším lámat hlavu, když si to můžu koupit?

Tady je pár postřehů…

1) máme menší pocit závislosti na průmyslové výrobě a konzumním způsobu života
2) vidět, že svýma vlastníma rukama zmůžu to, co jsem si vždycky kupovala jen v obchodě, hrozně nakopává sebevědomí a
3) je to skvělá meditační praxe. Jeden nevědomý pohyb nebo úkon a můžete začínat znova

A kde na to najít čas?

Ideálka je mateřská, že jo 🙂

S batoletem se toho dá hodně stihnout. Zastávám názor, že nejlepší montessori je asistování mámě při běžných činnostech.
Odpadá mi tak stres z toho, že Vilu nevymýšlím dostatečně mnoho činností.

Až začnu pracovat, tak vám poreferuju, jestli, a jak, se to dá zvládat i s chozením do práce.

A někdy je fajn si dát voraz …

…a vykašlat se na všechny pomalosti.
Když nás přepadne nepřemožitelná chuť na glutamát, dáváme si naši oblíbenou čínskou kimchi polévku (ačkoliv je nesmyslně v tolika plastových pytlíčcích :(…jenže tu touhu se nedá zastavit! ;))
Když není čas na pečení, jakou mám radost z kupovaných rohlíků!
A když jdu na celodenní výlet sama s Vili na zádech, zaběhnu do Rossmana pro balíček dvou jednorázovek a jak jsem ráda, že s sebou navíc nemusím tahat i počůranou plenu 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *