Jsem laktační teroristka aneb jak se naučit kojit

Když jsem byla minule na poště vykoukl na mě z vystaveného časopisu o tom jak být krásná, skvělá a fit, titulek s názvem „ Ubraňte se laktačnímu teroru: nekojit je normální!“.

No to mi zase zvedlo mandle…

Měla jsem od nepaměti panickou hrůzu z porodu. Už v dětství mi vstávaly vlasy na hlavě hrůzou při pomyšlení, že vysněné tři děti musím jednou také porodit. Svůj strach z porodu jsem postupně v těhotenství zpracovala do té míry, že jsem se někdy ve 30. týdnu začala na náš Den D těšit.
 
Ovšem hned po porodu byl na další příčce v žebříčku obav strach z kojení.
 
V naši zeměpisné šířce to je poměrně obvyklý jev, způsobený komunistickou laktační antipropagandou, která vytvořila spoustu mýtů. Namátkou:
    • máš malá prsa – nemůžeš kojit
    • miminko pláče – máš málo mléka
    • koj co tři hodiny, aby se mléko mohlo vytvořit
    • zadní a přední mléko
  • „já jsem tě nekojila, tak i tobě to nepůjde…“
 
Tyto mýty se bohužel pořád předávají z generaci na generaci a dokonce jimi někdy operuje (což považuji za obzvláště apelující) zdravotnický personál. V prvorodičkách tím vytvářejí stres, který pak vede k tomu, že mají zbytečný strach, nebo kojení vzdají při prvních nezdarech.
Přitom stačí mít ještě před porodem na paměti tato tři pravidla (určitě jich je víc, ale tyto jsou základem).
 

Pravidlo č.1 : dobrá příprava

 
Kromě toho, že jsem o porodu přečetla tuny knížek a článků, ke konci těhotenství jsem začala chodit na předporodní kurz vedený dulou, která mě později k porodu doprovázela.
 
Ta se ze všech sil snažila nás od podobných mýtů odprostit a naučit vše o kojení už s předstihem.
A tak jsem se do porodnice vydala s blokem poznámek, za které jsem byla opravdu vděčná.
 
Po porodu mi v hlavě pořád dokola zněla jedna její věta – jako mantra:
 
„Čím častěji přikládáš, tím dřív se začne tvořit mléko“.
 
A tak jsem unavená, rozbolavělá, navzdory „radám“ sestřiček, přikládala dvakrát víc než doporučovaly. Bolelo to jak sviňa, ale za to jsem už hned druhý den regulérně kojila.
 
  • Tip: Najděte si dobrý předporodní kurz (nemyslím ty, které nabízejí porodnice). Stojí za to. Pokud nechcete absolvovat kompletní předporodní kurz, existují i ty, zaměřené pouze na kojení.
 

Pravidlo č.2: na požádání (aneb: furt)

 
Druhou mantrou, která je tajemstvím dlouhodobého úspěchu a pomalu se objevuje i v maminkovských časopisech, je „kojení na požádání“.
 
A to je podle mě taky často kámen úrazu. Naše dcerka je třeba prsomilka obecná, která si i po roce kojení neuvěřitelně vychutnává a když vidí prsa, slintá. Kojení na požádání tedy v našem případě znamenalo první dva měsíce kojit třeba i co půl hodinu.
 
Pamatuju si, že některé dny jsem si ani neoblékala vršek oblečení 🙂 Jelikož jsem zastáncem klidného šestinedělí v posteli s miminkem, příliš mi to nevadilo.
 
Bylo by sice moc fajn a pohodlné kojit co tři hodiny, jak ještě doteď „chytře“ doporučují, ale malé dítě v sobě prostě nemá voperované digitální hodinky a na pohodlí mámy tak trochu kašle. Vždyt v bříšku mělo přísun potravy neomezeně!
Myslím si, že to je přesně důvod, proč spousta maminek od kojení tak brzo upouští. Kojení na požádání bývá někdy náročné, ovšem právě ono je klíčem ke spokojenému miminku.
 
  • Tip: Zkraťte si nekonečné dny čekání na porod vařením do zásoby. Pokud máte velký mrazák, máte na první dny vystaráno a nebudete muset řešit jak vměstnat vaření oběda do krátkých mezikojících pauz :).
 

Pravidlo č.3: když to nejde, LP pomůže

 
Tím nemyslím vinyl od Bowieho. Pořad kolem sebe vnímám, že se ženy bojí poprosit o pomoc tzv. laktační poradkyni. Doufám, že se to brzy změní a lidem se dostane do povědomí, že laktační poradkyně patří k šestinedělí stejně jako vlastní porodní asistentka k porodu. Osobně mám jen tu nejlepší zkušenost.
 
Měla jsem jednu bradavku vpáčenou a dcerka se k ní ze začátku nemohla dobře přisát. Řešila jsem to kloboučkama a snažila se ji všemožně pomoct, nicméně problém vyřešila až moje dula (také laktační poradkyně), když se za námi domů několik dnů po porodu přijela podívat.
 
Stačilo mi názorně ukázat jak miminku prso nabídnout, v jaké poloze ho držet, jak u kojení sedět či ležet, dodat kuráž a pár slov povzbuzení a za chvíli měla dcerka servis s obou mlékaren 🙂
  • Tip: na facebooku existuje skupinka Podpora kojení. Je tam spousta laktačních poradkyň, které hned poradí. Třeba zjistíte, že nejste sama, kdo zrovna řeší stejný problem. Dostane se vám vřelého přijetí a podpory. Ideální východisko, když se vám nechce shánět/platit LP.
 

Normální to fakt není

 
Načetla jsem toho o kojení opravdu hodně a všechny zdroje říkají, že nekojení opravdu NENÍ normální. Jsme savci od slova ssát a ne od slova Nutrilon.
 
S dostatečnou informovanosti a podporou může kojit každá žena (až na opravdu neobvyklé výjimky). Znám i příběhy adoptivních maminek, které se dokázaly rozkojit, aniž by porodily. Smekám před takový ženami (není to totiž vůbec lehké) a o to víc nechápu ty, které to vzdají bez boje nebo jen aby si „nezkazily prsa“.
 
V obchodech se prodávájí tuny pitomin, které vaše miminko „zaručeně potřebuje“, ovšem to, že nejlepší co mu můžeme dát je mateřské mléko se už v lifestylových magazínech moc často neobjevuje.
 

Výhody a doporučení WHO

 
Kojení má nespočet benefitů. Snadno je dohledáte na stránkách WHO. Ta doporučuje výlučné kojení v prvních šesti měsících dítěte a pak pokračování minimálně do dvou let spolu se zaváděním příkrmu.
 
Za sebe dodám jen to, že je neuvěřitelné praktické. Ven chodívám jenom s náhradní plenou, protože jídlo pro dcerku mám stále po ruce. Respektivě pod tričkem.

 

Nevhodné na veřejnosti?

 
Vždycky jsem byla spíše stydlín, ovšem co jsem mámou, tak mi vytahování prsa na veřejnosti vůbec nevadí. Přijde mi naprosto přirozené a nehodlám se s nikým bavit, zda je vhodné nebo není.
 
Nemyslím, že jsem laktační teroristka jen proto, že kojení chápu jako jednu z nejdůležitějších věcí, které pro dítě v určitém věku můžu udělat. Nedomnívám se, že tím diskriminuji ženy, které z nějakého důvodu nekojí.
A nepovažuji za teror upřednostňovat potřeby svého dítěte nad upjatost nebo zastydlé libido náhodného kolemjdoucího.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *